Nejprve si mysleli, že je to vtip. Video se objevilo v městském chatu – z bezpečnostních kamer. Na záznamu je kůň. Obyčejný, hnědák. Stál u výtahu v sedmém
Stalo se to večer, když nepřetržitě sněžilo a les se topil v tichu. Všechno kolem bylo zahaleno bílou barvou, jako by se svět snažil skrýt všechny stopy uplynulého
Řeka burácela po bouřce. Břehy byly kluzké, voda kalná a těžká. Thomas šel podél proudu a najednou uslyšel podivný zvuk – nebyl to lidský výkřik, štěkot ani řev
Od rána sněžilo – ne silně, ale vytrvale. Bílé, tiché, jako nevyřčené slovo. Marta stála u okna, držela v rukou starý šátek a přemýšlela, k čemu je vůbec
Kdysi se tomuto lesu říkalo Mrtvá údolí. Rozprostíral se na desítky kilometrů – holé stromy, popraskaná země, ani hlásku. Dokonce i vítr zde působil cizím dojmem. Před stovkami
Slunečný den spaloval výlohy malé kavárny na okraji města. Uvnitř vonělo pečivo, káva a chlor. Alex, šestnáctiletý chlapec s unaveným obličejem, klečel v koupelně a drhl houbou dlažbu.
Byl horký červencový den. Vzduch byl těžký, jako by se roztavil. Asfalt se leskl horkem, listy na stromech se nehýbaly a město vypadalo jako spálené. U malé kavárny
Obchod bzučel jako úl. Sobotní den, regály plné, vozíky se srážejí v uličkách, vůně chleba a kávy se mísí s dětským smíchem. Fronta u pokladny byla dlouhá, někdo
Restaurace „Le Marelle“ byla považována za jednu z nejlepších ve městě – sněhově bílé ubrusy, tlumené světlo, pianista v rohu a číšníci, kteří se pohybovali téměř bezhlučně. Amelia
Déšť nepřestával. Kapky bubnovaly na střechu, stékaly po oknech a rozbíjely se o verandu. V domě voněla drahá káva, parfémy a nový život, který Lucas považoval za své